Divoké téma LGBTQ+
Poslední dobou se v mediálním i veřejném prostoru divoce přemílá téma LGBTQ+, s obzvláštní pozorností zejména k písmenu T. Rozhodli jsme se shrnout fakta, reagovat na nejhlasitější výkřiky, zodpovědět nejčastější otázky a přispět tak k osvětlení problematiky, doplnění debaty a – uvědomujeme si, že to je obzvlášť ambiciózní – k uklidnění emocí, jež téma jitří.
Zdravé dospívání tvoří osmičlenný tým certifikovaných lektorů*lektorek a při naší práci jsme samozřejmě zvyklí vycházet z aktuálně dostupných poznatků vědy a výzkumu, jak velí pravidla, případně interaktivní přednášky ve školách dokreslujeme příběhy reálných lidí. Tím víc nás udivuje neznalost a vášně, které ve společnosti vidíme divoce vířit, kdykoliv se ozve „LGBT“ nebo jakákoliv související věta. A co víc – často se ani nic neozve a účastnictvo vyhrocených debat své obavy předkládá třeba jen při zmínce o sexuální výchově, což je velmi široký pojem.
O co tedy jde? Raději nepředpokládejme, že všichni všechny zkratky znají, a pojďme si ta písmena a jejich význam ujasnit. Zůstaneme protentokrát u prvních čtyř:
L jsou lesby – holky, které se zamilovávají do holek, ženy na ženy. G jsou gayové, kluci, zamilovávající se do kluků. Širokou společností jsou v našich krajích vesměs přijímaní s respektem. Což je výrazný společenský posun, uvážíme-li, že ještě před pár lety se osobnosti politického či kulturního života raději veřejně „nepřiznávaly“ (v této souvislosti strašné slovo, proto zůstane v uvozovkách), v dobách historických byly porůznu pronásledovány či rovnou likvidovány. V Česku do roku 1961 čelily trestnému stíhání a i později minimálně šikaně a fyzickému napadání. Od roku 2006 se už mohou registrovat a držíme palce, aby rovnoprávnost narůstala a brzy se mohly i normálně brát!
Následuje písmenko B – lidé bisexuální, vnímající přitažlivost k mužům i k ženám. Ti už zdaleka tak nadšeně přijímáni nejsou, zdá se, že část společnosti jim není schopna odpustit, že si neumějí vybrat, druhá část jim „to nevěří“. Oboje může být všem bi osobám srdečně fuk, ale přece jen není úplně příjemné být takto přísně veřejně posuzováni a čelit i otevřeným útokům (data Být LGBTQ+ v Česku 2022). Pro tuto skupinu lidí (L, G a B) se také používá shrnující pojem neheterosexuální.
Následuje nejproblematičtější písmenko, tedy T – transgender, u něj se zastavíme nejdéle. Když se ptáme dětí ve škole, většinou nám odpoví více méně správně (ostatně tak jako na dotaz na ostatní písmena): jde o osoby které se necítí v souladu se svým biologickým pohlavím. Cis je v souladu, trans není. Pojďme tu teď udělat malou vsuvku: co to přesně je to biologické pohlaví? Podle biologie rozlišujeme 3 typy – muž a žena, kteří jsou nejčastější, a intersex. Po narození je zapsáno, k jakému z nich novorozeně patří, proto se také někdy říká zapsané pohlaví. Velmi výjimečně (pár promile, praví prameny) se narodí „další písmeno“ – I neboli intersex, dnes se spíše používá termín osoba s variací pohlavních znaků. Člověk, jehož nelze na základě biologického pohlaví zařadit mezi ženy ani muže. To nevypovídá nic o jeho genderové identitě ani o sexuální orientaci, na to si budeme muset počkat, až človíček povyroste.
Mnohem častěji (přesto pořád velmi výjimečně, odhady organizace Transparent uvádějí 0,5 – 1,7 %, tedy přibližně jedno dítě ze sta, dle kanadského sčítání lidu 0,3 %, tedy 3 ‰) se narodí osoba, která vnímá nesoulad mezi svým biologickým pohlavím a genderem, nebo je nebinární (nezařazuje se mezi ženy ani mezi muže). Dětem může trvat různě dlouhou dobu, než si nesoulad uvědomí. Podle svědectví trans lidí se nezřídka vnímají v rozporu se svým biologických pohlavím a přitom si rozpor neuvědomují („já jsem kluk, vždyť nenosím šatičky, ostatní to jednou pochopí“, „mám penis, ale jinak všechno holčičí“). Velkou roli hraje, zda mají informace o existenci trans a nebinárních lidí. Pokud ne, trvá uvědomění delší dobu a může být traumatizující. A ne, možnost, že by z toho vyrostli, není. Genderová identita, podobně jako sexuální orientace, je vrozená, základy se utvářejí ve druhém trimestru těhotenství. Samozřejmě se může stát, že cis dítě s genderovou expresí a identitou a občas i sexuální orientací různě experimentuje, v pubertě tím víc, pokud to jeho blízkým osobám vadí a vymezují se proti tomu. I v tomto případě ovšem nejvíc pomůže respekt, rodičovská láska a podpora, případně společná návštěva přednášky, poradny nebo debaty, společné shlédnutí seriálu, otevřené rozhovory, afirmativní přístup. Tím dříve se rozklíčuje, co potomek opravdu potřebuje.
Trans lidé většinou popisují velkou úlevu, kterou jim osobní coming out přinesl. A zdůrazňují velmi pozitivní roli podpory svých blízkých, pokud ji zažívají.
Co mohou trans lidé dělat? Je mýtus, že by všichni toužili po operaci. Pro mnohé trans osoby je mnohem důležitější žít svou sociální roli. Dokonce důležitější, než uvedení svého vytouženého pohlaví v občance. I tak je skvělé, že už k tomu ani v Česku nebudou potřebovat kastraci, v květnu 2024 Ústavní soud tuto normu zrušil (s účinností od července 2025). Trans lidé mohou využít hormonální terapie, v případě nejasností psychoterapie, operativní úpravy těla (plastika genitálu, odstranění prsních žláz), totéž využívají i některé nebinární osoby. Tranzici hormonální a operativní v Česku zákon umožňuje až v dospělosti. Před dosažením plnoletosti lze využít hormonální blokátory puberty a každopádně respekt k sociální tranzici (oslovovat dospívající jménem a zájmeny dle jejich výběru, zdržet se negativních komentářů).
Hormonální blokátory puberty vzbuzují mezi některými lidmi velké vášně. Nasazují se ještě před pubertou, jde o syntetické hormony, jenž jako každé léčivo mají i své nežádoucí účinky. Jejich podání je tedy vhodné zvážit a samozřejmě je vázáno na lékařský předpis. Užívání blokátorů puberty pozdrží vývoj pohlavních znaků, tento proces je vratný (přesněji řečeno po přerušení blokace vývoj pokračuje).
Dnes je k dispozici celá řada poradenských míst, kam se můžou trans a nebinární osoby a jejich blízcí obrátit, pár možností uvádíme na konci článku.
Nejčastější otázky a výkřiky, zachycené v debatách:
Jenom se tím převádějí! (Myšleni všichni queer lidé, nejčastěji ovšem trans.)
Proč by to dělali zrovna takhle?!? Podle výzkumů i v naší tolerantní společnosti zažívají LGBTQ+ lidé značná příkoří jako vyhrožování, nadávky na veřejnosti, fyzické napadání.. Předvádět se člověk může mnoha zábavnějšími a bezpečnějšími věcmi.
Je jich víc a víc, úplná epidemie!
Počet trans a nebinárních dětí ani celkově osob nestoupá. Jen je dnes bezpečnější o tom mluvit, jsou k dispozici informace, internet, trans lidé se běžněji objevují ve veřejném životě, v mediálním prostoru. Je tedy mnohem obvyklejší, že to o sobě děti a dospívající sdílejí.
Naše děti ohrožuje, když se o LGBTQ příliš mluví a jsou všude tolik vidět!
K dospívání patří objevování sama sebe, dokonce i příklon k riskantnějším aktivitám. Zabránit různým experimentům lze v tomto období jen těžko, záleží spíš na tom, jak se rodiče svým dětem věnovali dávno před započetím puberty. Pokud je zahrnuli láskou a podporou, naučili je sebeúctě a respektu ke svým hranicím i hranicím ostatních, budovali vztah důvěry a postupně posilovali jejich kompetence, dobrý základ je nastaven. Rozkolísá identitu vaší dcery existence pánských záchodů? Přitom je od malička vidí všude! Ohrožuje vašeho syna záplava alkoholu v každé samoobsluze? (No, radši těch otázek necháme, svět opravdu není zaplaven jen následováníhodnými vzory…)
Co máme dělat, když se náš potomek projevuje jako trans?
Pokud za rodiči přijde jejich dospívající dítě s tím že je asi trans nebo nebinární, jsou tu jen dvě možnosti: buďto je trans/nebinární – nebo není. Důležitá část v příběhu je ale vždycky vztah mezi rodiči a dítětem a je škoda o něj přijít nebo ho vážně narušit. Připomeňme si, že studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 přinesla pro rodiče velmi smutný vzkaz: 28 % dospívajících svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci doma ze strachu nesdílí raději vůbec…
Rodiče mají občas po vyoutování svého potomka pocit, že teď je jejich úkol něco rozhodnout, že jde o jejich zodpovědnost. Tady jde ale především o jejich dítě, o jeho život, o vztah s dítětem.. Autoritativní přístup tu nemá prostor. Pokud rodiče cítí po comingoutu svého potomka paniku nebo zlobu, je úkol rodiče si tyto pocity řešit po vlastní ose bez dítěte. Zhluboka dýchejte, oceňte otevřenost a nabídněte přijímající náruč, respekt a podporu. Samozřejmě i rodiče potřebují v té situaci podporu – tu jim můžou nabídnout podpůrné rodičovské skupiny, například pod organizací S barvou ven, www.sbarvouven.cz.
Co když dítě jen experimentuje a užíváním umělých hormonů nebo dokonce operací se zbytečně poškodí?
Námitka přijata. Podobně jako v dalších výjimečných situacích tady víc než jindy platí pravidlo Dvakrát měř a jednou řež. Jde o zdraví a tělo Vašeho dítěte. (Ovšem, jde o zdraví a tělo Vašeho dítěte, ne Vaše, respekt je na místě.)
Pokud Vám na potomkovi záleží, respektujte ho tím víc a vydejte se na cestu s ním. Nabídněte mu psychoterapeutické sezení, máte-li podezření, že jde spíš o zmatky dospívání či důsledky prožívaného traumatu než o genderovou dysforii, navrhujte další zkoumání. Navštivte společně vhodnou poradnu s afirmativním přístupem, komunikujte s ním. Část dětí skutečně není spokojena se svou genderovou rolí a nejde přitom o trans či nebinární osoby. I to je úkol pro nás dospělé: zamýšlet se nad tím, proč se ve společnosti některým dětem a dospívajícím nežije dobře, a co můžeme udělat pro to, abychom to změnili, ať už ve vlastní rodině nebo systémově.
Je spousta možností, jak podpořit debatu na náročné trans téma, ať už se svým dítětem nebo ve společnosti. Pokud rodiče LGBTQ+ téma nepříjemně zaskočí, velmi doporučujeme se s ním nejprve podrobněji seznámit. Spolehlivých odborných zdrojů, které většinou nabízejí poradenství i rodičům, případně vyučujícím, funguje u nás několik. Například poradna www.sbarvouven.cz, organizace Transparent www.transparent.cz a školám je určen web Učím o LGBTQ www.uciomolgbt.cz
Máte-li k tématu jakékoliv postřehy, otázky, připomínky, můžete nám napsat na e-mail seminare@iham.cz nebo se s naším lektorským týmem spojit přes fb Zdravé dospívání.
Petra Sovová
Zdravé dospívání
